„Dnes mám pocit, že mé rakovině předcházely právě vyhoření, ale nejen z práce, ale i ze života jako takového. Během léčby mi vzali část prsu, ale já jsem i tak nepotřebovala rekonstrukci hrudníku, spíše rekonstrukci duše.“

O pozitivních případech v souvislosti s rakovinou se píše málo. Má takovou pověst, že když vám ji jednou diagnostikují, stoprocentně to znamená smrt.

I já jsem to tak měla v hlavě nastavené – najdu si bulku a určitě umřu. Ale vůbec to není tak jednoznačné. Jsem toho příkladem.

Pracuji jako učitelka a v září 2017 jsem byla v Londýně na praxi se svými studenty a studentkami z obchodní akademie.

Marianna Mojžišová (49)

V roce 2017 jí diagnostikovali nádor na prsu. Absolvovala operaci i radioterapii, v současnosti je na hormonální léčbě. Pracuje jako učitelka na zdravotnické škole. Žije v Bratislavě.
Jelikož mě kdysi pozitivně ovlivnily všechny možné kampaně o samovyšetřování prsů, zařadila jsem ho do své rutiny po sprše. A po jedné takové sprše jsem si právě v Londýně našla na prsu o tvrdší místo více.

Bylo zajímavé sledovat, jak mozek a psychika zařadí autopilota. Vyhodnotila jsem situaci: Nacházím se 1500 kilometrů od domu, nemohu s tím zatím nic dělat, o tři týdny i tak jdu na preventivní sono prsů a uvidí se.

Rozhodla jsem se užít si Londýn. Udělala jsem dobře, protože pak se všechno změnilo.

Aha, co to tu máte? Ó ano, bulku, paní doktorka. Téměř bych zapomněla.

znamení osudu

Nejhorší bylo čekání na první výsledky, které měly potvrdit, jestli jsem nemocná, nebo ne. Dokonce jsem byla i u jednoho léčitele s kyvadlem, který řekl, že to bude v pořádku.

I okolí vám mluví – nemáš se čeho bát, určitě to bude negativní a vy v to také doufáte, ale na druhé straně vám někde uvnitř křičí – ježišikriste, já zemřu.