„Na setkání s kamarádkami v restauraci se některé najednou rozplakaly. Bylo jim prý líto, co se mi stalo a jsou z toho nešťastné. Mně tehdy dopl, že sice byly nešťastné pro mě, ale báli se určitě io sebe. Pochopili, že tato diagnóza může přijít komukoliv. „

Když měl můj syn 18 let, onemocněl na rakovinu. Tehdy, v roce 2005, jsem se s tímto onemocněním setkala poprvé. Šokovalo nás to, ale syn byl velký optimista, udělal si maturitu a šel i na vysokou školu. Prožívali jsme to velmi intenzivně, ale zvládli jsme to docela dobře a z onemocnění se dostal.

Iveta Košťálová (59)

Na rakovinu prsu onemocněla v roce 2014. Absolvovala operaci, při které jí vybrali nádor, a následně podstoupila i chemoterapii a radioterapii. Pro onemocnění jí odstranili dělohu, vaječníky a prsy. Dnes je v remisi. Žije v Trenčíně.

Řekl tehdy pěknou věc – prý doufá, že si to vybral za celou rodinu. O několik let později však onemocněla na rakovinu i moje máma a ona se z ní už nedostala.

A ještě jsem tu byla já. Pololetí předtím, než mi diagnostikovali rakovinu prsu, se mi zdálo, že přijdu o vlasy. A nakonec se to v roce 2014 i stalo.

Řekla jsem si, že když to zvládl můj syn, musím jít v jeho stopách i já. Že je to jakási povinná jízda mého vlaku, ke kterému se připojilo několik vagónků, jak byly operace či chemoterapie, a postupně je budu odpojovat.

Na začátku přitom vůbec nebylo jisté, jak to skončí. Nejen proto, že rakovina je nevyzpytatelná, ale také proto, že mi nejprve lékařky museli „vyčistit“ hlavu.

Tělo jsem prosila, aby chemoterapii přijalo

Vždy jsem měla blízko k přírodním věcem, esoterice, chodila jsem na různé semináře o seberozvoje. Po diagnostice jsem se tedy pohrávala s myšlenkou alternativní léčby. Já, velká hrdinka, jsem si nejprve myslela, že si to vyřeším sama.