„Ve věku, v jakém jsem onemocněla, jsem se vymykala tabulkám. Moje onkologických mi loni navrhla, abychom ozařováním utlumily činnost vaječníků, aby se onemocnění nevrátilo. Nebylo to lehké rozhodování, je to totiž bod, ze kterého není cesty zpět, a už nikdy nebudu moci mít své vlastní dítě. „

Když jsem byla mladší, nikdy jsem se do dětí nehrnula. S partnerem nám vždy bylo dobře dvěma, měli jsme, co jsme chtěli, šli jsme, kam jsme chtěli. Zlomilo se to po třicítce a když jsme si řekli, že jdeme mít dítě, byla jsem šťastná.

Měla jsem 33 let, když se nám narodila dcera. V porodnici, když mi malou přiložili k prsu, si sestřička všimla, že mám něco s bradavkou a zeptala se mě na to. Tehdy jsem uviděla, že je zvláštní vtažena.

Alena Lettrichová (42)

Když měla 33 let, krátce po porodu jí diagnostikovali rakovinu prsu. Absolvovala několik typů léčby včetně chemoterapie, radioterapie, hormonální terapie. Dnes je v remisi. Žije v Mošovcích při Turčianských Teplicích.
Jako prvorodička jsem tomu nevěnovala pozornost, byla jsem ráda, že mám v náručí dítě a když lékaři později řekli, že je to asi zapálená mléčná žláza, neměla jsem důvod k větší obavy.

Jenže prs se celé týdny Nenalévat a kojení bolelo.

A tak jsem si po více než měsíci, když jsem navštívila lékaře, vyslechla jiný, nepříjemnější verdikt.

Nádor na prsu už byl velký, napadené byli i uzliny a biopsie ukázala, že jsem ve třetím stadiu rakoviny. Předtím jsem chodila pravidelně na preventivní prohlídky i sono prsů, takže to byl pro mě velký šok.